Z Uhlířských Janovic do Kácova

Tak tedy z Uhlířských Janovic, uzavírá Petr debatu nad letošní závěrečnou čunráckou akcí. Šli jsme odtud před dvěma roky a je to docela dlouhá štreka vyžadující dobrou kondici, Vlasta se proto omlouvá, tentokrát má potíže s kolenem.

Scházíme se na hl. nádraží v Praze a jedeme brněnským rychlíkem. Mezi Kolínem a Pečkami se vlak zastavuje v polích a nabírá půlhodinové zpoždění, přípoj však naštěstí čeká, do Uhlířských Janovic však přijíždíme později, než jsme plánovali.

Z nádraží jdeme na náměstí k řezníkovi Klepišovi, odtud se přesunujeme hned vedle do restaurace U Myslivce. Překvapují sortimentem točeného piva, mezi nabízenými značkami volíme bez váhání Dačického ležák. Pivovar v Kutné Hoře koupila před lety společnost Heineken ale záhy ho zavřela, Dačického prý vaří podle původní receptury v Krásném Březně. V Kutnohorském pivovaru, který mezitím odkoupil nový vlastník se začne pivo znovu vařit začátkem roku 2017. Nicméně ani Dačický z Krásného Března není špatný, ochutnáváme a probíráme nejnovější události. Akce čundrácká se tak nenápadně mění v akci spíše společenskou, stále je o čem mluvit a je třeba něco řešit. V poledne konečně platíme a vyrážíme na trať. Počasí je příznivé, polojasno, teplota nad nulou. Teplo se odráží na stavu cest, jsou rozblácené a vlivem těžby dřeva rozježděné. Nejhorší je to kolem hájovny v Podmokách a dále na Staré Nespeřice. Obaleni blátem tak klesáme už po slušné polní cestě k hospodě ve Staré Huti. Hospoda ale není v tomto případě správný výraz. Hospodský a majitel v jedné osobě přeměnil hostinec na klub. Vyhnul se tak elektronické evidenci tržeb a další „pozornosti“ státu. Nejde jen o EET, ale také o kontroly z hygieny, placení poplatků OSA (ochranný svaz autorský), dražší vodné a dokonce prý i vyšší dani z nemovitosti.

Majitel klubu je však při našem příchodu ve špatné náladě. „To je dost, že dete, povídá. Petr se ohlásil na poledne a nyní je už ke druhé. Klubista si krátil čekání popíjením s jedním ze štamgastů a je dost nevrlý. Musíme vynaložit značné diplomatické úsilí, abychom ho ještě více nenasrali a byli obslouženi. Čepuje poměrně dobrého Ferdinanda, ve srovnání s Dačickým na předchozí štaci, ale nevychází z tohoto „souboje“ příznivě. Petr tedy objednává rundu Fernetů, jednak aby vylepšil konzumaci, ale i náladu vrchního klubisty. To se mu celkem daří, v lokále se vytváří příjemná atmosféra, k čemuž přispívají i roztopená kamna v rohu. V nejlepším odcházíme, loučíme se a zdá se, že jsme poněkud napravili původní nepříznivý dojem.

Zelená turistická značka nás dále vede přes rozlehlý les z nějž vycházíme až nad obcí Tlučeň. Odtud je to jen skok do Dolních Petrovic. Procházíme kolem Petrovického mlýna a uvnitř se svítí. Hlasujeme zda vstoupit, nebo jít dál. 3:1 pro vstup. Jdeme tedy dovnitř a zdravíme se s majitelem. „Končím,“ povídá. „Dotočim pivo, co mám nakoupené a končím.“ Další oběť EET, i když objektivně vzato, v konečném důsledku budeme obětí spíše my, poutníci jdoucí krajinou, kteří vítali možnost občerstvení ve venkovských hospodách i v nejrůznějších zapadákovech. S jazykem na vestě jsme vyhlíželi kouzelné dědečky, jak jsme nazývali putyky a hospody v místech kde jsme je vůbec nečekali, a kteří nám nejednou poskytli možnost občerstvení a zpříjemnili probíhající vandr. Tato éra, zdá se končí.

Nekončí však „mlynářská epizoda“, venku se mezitím setmělo a stále se nemáme k odchodu. Vypadá to, že se někteří kamarádi rozhodli vypít zásoby Bernarda již dnes. Do toho něco ostřejšího a výsledkem je, že se na dalších 7 kilometrů některým čundrákům nechce, opět v poměru 3:1. Na řadu přichází moderní technika. Franta vytahuje chytrý telefon, vyhledává a nakonec objednává taxi. Zdá se, že je to tentokrát nedůstojný konec této turistické akce. Ušli jsme jen 11 kilometrů, ale zase jsme dobře pokecali a byla legrace, to není v dnešní době zrovna málo, nakonec si musíme vážit toho, že jsme se vůbec sešli.


foto foto foto foto foto foto foto foto

 Zpět na seznam akcí