„Přehlížíte nejromantičtější koutek české země, vlní se terén do kopců a tmaví se lesními porosty, díváte se na nesčetné hladiny nejen velkých rybníků, ale hotových jezer orámovaných hustými lesy. A kamkoliv pohlédnete, všude se lesknou rybníky, široké potoky, točí se řeka, lesnaté kopce řadí se za sebou v nekonečných řadách.“
foto

Takto charakterizoval krajinu České Kanady její „objevitel“ a propagátor J. A. Trpák v roce 1928. My jsme zde byli před dvaceti lety na prvním společném čundru, před deseti lety podruhé, takže volba kam na vandr v tomto jubilejním roce, byla jasná. Tentokrát jsme udělali, na rozdíl od let minulých, zacházku přes město, kde jsme si prohlédli historické centrum a zakotvili na zahrádce u hotelu Vajgar. Byli jsme spokojeni, dobré služby v atraktivních kulisách starého města.

Odtud vede naše cesta ke stejnojmennému rybníku a dále už po červené turistické značce kolem Hamerského potoka. Tady se náš postup zpomaluje, výroční vandr si nenechal ujít Vlasta a s nedávno operovanou nohou je stezka pro něj místy hůře schůdná. Od Bobelovky už jdeme raději po silnici, do Jindřiše už to není daleko. Zastavujeme v hostinci U Dělostřelců. Po deseti letech je tu opět jiný provozovatel, za hospodou postavil pergolu a točí skvělého Bernarda, nabízí i jídlo.

foto foto foto foto

Cíl pro dnešní den byl Blažejov, ale tímto tempem už to není reálné, navíc se blíží studená fronta a je třeba poohlédnout se po nějakém bivaku. Zdá se ale, že Bernard má na Vlastovo koleno příznivý vliv, po několika pivech se nabízí, že dojde prozkoumat Farmu, jejíž reklamní poutač nás upoutal před obcí. Vrací se s příznivou zprávou - příjemný podnik, příjemní lidé a rýsuje se i nějaký nocleh pod střechou. Už za šera se zvedáme a přesunujeme se. Očekávání se naplňuje, bezvadná parta sympatickejch lidí, příjemný prostředí. Po setmění odcházíme, nejdeme daleko, bivakujeme na slámě ve stodole místního zemědělského podniku. V noci leje.

Ráno nás budí zemědělci se kterými jsme večer seděli v hospodě, přijeli pro slámu, jsou vstřícní, stejně jako večer. Ale nedá se nic dělat, stejně musíme vstávat a balit. Venku pomalu přestává pršet, tak vyrážíme na další cestu. Červená značka nás vede z Jindřiše podle Hamerského potoka, který je místy bystřinou valící se po balvanech, místy mírně plyne v zátočinách a tůních, okolo lesy, co víc by si měl čundrák přát. A když objevujeme staré ohniště pod opuštěným trampským srubem je naše spokojenost úplná. Shazujeme bágly, připravujeme oheň a vaříme snídani.

foto foto foto

Z lesa je slyšet houkání vlaku, trať Jindřichohradecké úzkorozchodné železnice vede nedaleko nad údolím, podle zvuku je to historická souprava s parní lokomotivou. Uklízíme ohniště, zvedáme se a jdeme dál. Vlastovo koleno trochu zlobí, tak je naše tempo pomalejší, ale postupujeme. Objevuje se odbočka do Blažejova, je to sice do kopce, ale není to daleko a v mapě je značená hospoda, co kdyby náhodou. . .

Pomalu stoupáme obcí, míjíme kostel, na návsi nad kostelem je obchod, ale zavřený. Hospoda opodál je také zavřená, odkládáme bágly a sedáme si pod slunečník před obchodem. Počasí se vylepšilo a začíná být vedro. Zpoza rohu se náhle objevuje „obchodník“ a halasí: „Viděl jsem vás, že jdete, nemáte žízeň, chcete pivo?“ Zaznívá jednohlasné ano. Klasickej „kouzelnej dědeček“. Prodává nám vychlazené pivo a ještě nabízí, „kdybyste měli málo zavolejte, telefon je na dveřích“. Ten den je hned mnohem příjemnější.


foto foto foto foto

Osvěženi se vracíme do údolí Hamerského potoka, souběžně s červenou značkou vede také Jindrova naučná stezka. Na tabulích se lze dočíst leccos zajímavého o okolní přírodě. Míjíme vodní elektrárnu na protějším břehu, terén se postupně začíná zvedat, stezka stoupá a zatáčí do stráně, posléze ústí na silnici. Mezi stromy se objevuje vodní hladina, jsme na hrázi Ratmírovského rybníka. Osmdesátihektarový rybník vznikl přehrazením Hamerského potoka a slouží především k rekreaci. Reklamní tabule na hrázi nás lákají k občerstvení. Nalevo penzion s restaurací U kapličky, napravo kemp také s restaurací. V prvním kole vítězí levice, asi po kilometru odbočujeme do kopce k penzionu a sedáme si na terasu. Bohužel vaří pouze pro ubytovanou partu mladých, jsou zde prý za účelem „teambuildingu“, stravují se jako vegetariáni. Odměnou za návštěvu je pro nás výborný ležák od Bernarda. Druhé kolo se odehrává na protějším břehu rybníka v kempu. V bufetu čepují Platana a k tomu si dáváme guláš, bohužel na michelinskou hvězdičku to v nejbližší době určitě nevypadá.

foto foto foto

Promýšlíme další postup, cesta podle Hamerského potoka, vyčerpala možnosti Vlastova kolena, ani Bernard na předchozí štaci situaci tentokrát nijak výrazně nezlepšil. Domlouváme se, že úsek do Blata překonáme vlakem. Ten by podle jízdního řádu vyvěšeného v bufetu, měl jet asi za hodinu a půl. Nechce se mě čekat, tak se rozhoduji, že půjdu pěšky napřed a připojím se k výpravě na příští zastávce Střížovice. Je to asi 5 kilometrů pěknou krajinou kolem několika rybníků z nichž největší je Krvavý. Zhruba za hodinu a čtvrt jsem na zastávce. Mezi tím co studuji jízdní řád se ozývá houkání historické soupravy, která se odpoledne vrací do Jindřichova Hradce. Z aktuálního jízdního řádu vyplývá, že jsme se spletli a ten rozpis co je pověšen v kempu platí až od července. Dohoda s kolegy tudíž padá, rychle nastupuju a vracím se zpět, neplánovaně si vychutnávám cestu historickou soupravou taženou párou. Je to nostalgie, ty saze a kouř mají, s odstupem času, přece jenom něco do sebe.

Ten správnej vlak nám jede ještě o hodinu později. Je to souprava tažená motorovou lokomotivou vyrobenou v padesátých letech minulého století, takže také historie a navíc tady ty „pražce drncaj' dúdá-dúdá-dúdá-dú ..." Vystupujeme na zastávce Hůrky a jdeme do Blatna. Na okraji obce, na břehu rozlehlého rybníka stojí penzion Lada s restaurací a příjemnou zahrádkou, tady končíme dnešní etapu. Kvůli komárům nebivakujeme u rybníka ale u lesa nad obcí. Na jednu noc nad námi převzal záštitu sv. Hubert patron myslivců.

foto foto

Noc byla chladná, ale naštěstí nepršelo. Ráno se vracíme do obce a hledáme cestu do Kláštera. Na mapě je značená jakási Grasselova stezka, ale v terénu žádné značení není. To nám nevadí, směr je jasnej a věže kostela Nejsvětější trojice v Klášteře jsou vidět už zdaleka. Před kostelem dáváme pauzu, občerstvení samozřejmě žádné, tabule upozorňující na pivní automat je tu zřejmě zapomenuta z doby minulé, žádné takové zařízení jsme v okolí nenašli. I dál pokračujeme bez turistického značení. Cesta pozvolna stoupá nad obec, místy jdeme po posekaných loukách. Otevírají se pěkné rozhledy do krajiny, a jak bylo citováno na začátku, je to krajina opravdu nádherná. Dosahujeme kóty 676 m n. m., odtud už pomalu klesáme směrem k Albeři. Zde se dáváme doprava, k vlakové zastávce stejného jména je to ještě asi dva kilometry. Je to kuriózní náhoda, ale vedle cesty se objevuje skutečný pivní výčepní automat. Zajímavé zařízení, teď dopoledne je k mání nealkoholické pivo a červená limonáda. Výčep piva alkoholického je opatřen železnou mříží a otevírá se zřejmě až večer. Důmyslné opatření směřující k tomu, aby se nechlastalo už od rána, skvělé. To nám samozřejmě nevadí, náš oblíbený hostinec hned vedle zastávky železnice, je už nedaleko. Na zahrádce před hostincem Bobas, končí výroční putování krajinou České Kanady. Tentokrát jsme nelámali žádné chodecké rekordy jako v letech minulých, přesto musíme ocenit Vlastu, že to s námi i s operovaným kolenem absolvoval a také to, že jsme se sešli alespoň ve čtyřech.

foto foto foto foto

 Zpět na seznam vandrů