foto O cestě do Normandie a návštěvě invazních pláží, jsme mluvili několik let, ale bezvýsledně, dokonce jsme se přihlásili na zájezd z něhož nakonec sešlo. Nový impuls do toho vnesla iniciativa Honzy a Franty, kteří se dohodli na závodech ve Dvoře Králové. K akci přistupují Vlasta a Pepa, jedeme Honzovým Peugeotem.

Vyrážíme v pondělí ve tři hodiny ráno ze sazenského letiště. V Rozvadově naposled tankujeme a jak se později ukazuje, jde o nejdražší naftu za celou cestu. Za Norimberkem se dostává náš časový rozvrh do skluzu. Na ucpané dálnici a následné objížďce ztrácíme nejméně tři hodiny. Večer dojíždíme do Remeše, v osm hodin se ubytováváme v hotelu F 1, v devět jdeme k Číňanovi do jediné restaurace v okolí. Franta a Honza experimentují s pokrmy podezřelého vzhledu, pijeme Heineken.

Ráno jdeme na snídani, balíme a poté odjíždíme směr Amiens. Dálnice jsou volné, ale placené. Při placení v terminálu jsme několikrát zazmatkovali, velebíme náš systém s dálniční známkou. Souběžně s dálnicí vedou kvalitní neplacené silnice, ale procházejí obcemi a je třeba počítat s rychlostním omezením. Odpoledne přijíždíme do Le Havru. Konečně vidíme moře a také obchodní přístav, hned vedle upoutá rozsáhlý areál rafinérie. Parkujeme ve čtvrti Saint-Vincent a sestupujeme spletí úzkých uliček směrem k nábřeží. Mezi domy se objevuje moře, překračujeme nábřežní komunikaci a jsme na pláži. Je po sezóně, nikdo zde není, jenom dělníci odvážejí plážové domky, k tomu šumění moře a křik racků. Pro místní všední kulisa, pro suchozemce neskutečná nádhera od které se nemůžeme odtrhnout. Jdeme po pláži k přístavu jachet, prohlížíme lodě a zařízení přístavu. Zpět se vracíme jinou cestou, míjíme kostel sv. Vincenta a hned vedle nás upoutá zajímavé WC, klasický francouzský pisoár s asfaltovým žlábkem, při vykonávání potřeby může uživatel komunikovat s kolemjdoucími, zařízení samozřejmě okamžitě zkoušíme.

Le Havre opouštíme po mostě Normandie. Přes dva tisíce metrů dlouhý vysutý lanový most překonává řeku Seinu a do roku 1999 byl největším svého druhu na světě. Za mostem sjíždíme z dálnice a pokračujeme po místních komunikacích procházejících starými rybářskými vesničkami, scenérii doplňuje tmavnoucí hladina moře v pozadí. Je načase hledat ubytování. Franta to zkouší přes internet, ale chtějí hned platit aniž by bylo patrné za co. To se nám moc nelíbí. Sjíždíme do Villiers-sur-Mer, ubytování domlouváme v malém hotelu mezi vilkami. Sezóna skončila tak jsme tu sami, bazén na zahradě už je zakrytý plachtou, kuchař už je asi dávno doma. Starší manželé se ale snaží, paní připravuje nějaké občerstvení a pán točí pivo. Pijeme výborný belgický Leffe.


foto foto foto foto foto foto foto foto foto foto


pokračuje – Sword a Juno

 Zpět na seznam akcí